Welcome to our blog!

         Dvojčata z domu na pláži

Na břehu stojí dům, je prastarý, ale opravený. A na zahradě si hrají dvojčata. Dvě holky, jedna se jmenuje Michala a ta druhá Katka. Ta první, by za svojí sestrou skočila i do ohně a Katka? Samozřejmě taky. Ale nebudu se rozepisovat, zkrátka a dobře, vypovím vám celý příběh, který se doopravdy stal.

Bylo léto. Děti už měly měsíc prázdniny, a tak se zvaly na narozeniny, večírky při lampionech, a také na noc k sobě domů. Zrovna Míša s Katkou pořádaly „Taneční show“. Pozvaly všechny děti z jejich vesnice a blízkého města. Když už bylo všechno připraveno, maminka přišla do zahrady, kde dvojčata připevňovala již poslední lampion a dávala do něj svíčku a řekla jim: „Michalko, je mi líto, ale dnes musím jet ještě do města něco zařídit, něco v bance, a pak pojedu nakoupit do supermarketu, a tak mě napadlo, že byste neodmítli kakaové sušenky, které tu mám pro vás.“ A ukázala jim dvě misky, plné

sušenek.

Dvojčata si však misek nevšímala a překvapeně se maminky zeptala: „Ale mami, proč jedeš pryč, vždyť tu budeme sami, jenom my a pár holek z vesnice!“ Avšak matka se nedala. „Ale co vás nemá, můžete zavolat tetě Lucii a domluvit se, aby sem přijela, zkuste se zeptat.“ A podává jim mobilní telefon. „Ale teta Lucie je hrozná!“ namítá Míša . „Jo, nenechá nás ani do deseti hodin vzhůru! A co holky? Budou se nám akorát smát, že nás teta honí do vany.“ Namítají . „Ale holky,“ napomíná je maminka, „vždyť Lucie vám hlavu neukousne a stejně se vrátím okolo desáté, takže zařídím, aby vás do postele neposílala, platí?“ Hodí po nich tázavý pohled… „Platí!“ Káťa vytrhne mamince mobil z ruky a vytáčí číslo drahé, ale přísné tetičky Lucie. „725 836 457, a je to.“ Soustředí se, aby číslo nevyťukala špatně.

„Mami, ale tys to věděla už dřív, viď?“ zeptá se rýpavě Michala. „No, věděla jsem to. To je fakt, ale vzpomněla jsem si na to až dnes.“ Maminka se stydí a přiznává. S tetou se domluvily, a tak začneme vyprávět ten nejnapínavější příběh, který jsem kdy napsala.

Je osm hodin, už se scházejí děti. K velkému domu na pláži, která patří dvojčatům. Tedy ta pláž. Je tam spousta lampionů a děti jen kulí oči. „Fíha, vy to tady máte nádherný!“ Chválí Aneta pláž. Najednou se ozve gong a dvojčata nesou na velkém podnosu tří patrový dort. A za nimi si vykračuje kočka Luisa. Načepýřená, jako kdyby byla kdovíjaká královna. A má na hlavě nasazenou čepičku, jako Večerníček. „Jé, ta ale vypadá legračně!“ smějí se všichni.

Děti začaly hodovat. Ale najednou se ozval zvuk motoru. „Mamka!“ Dvojčata křičela. Vyběhla před dům a vidí… úplně jiné auto, BMW.

Ale vystoupila z něj, přece jenom maminka. „Ahoj, děvčata, tak co? Užíváte si?“ zeptá se. „Ne tak docela,“řekne Míša „teta nepřijela!“

„ Ale proč? To je tedy divné.“ „Mami, kde jsi byla, a kdo je ten muž? A co jsi ve městě dělala?“ podívá se Katka vyčítavě na maminku. „Hele, co jsem tam dělala a s kým jsem tam byla, to vás nemusí zajímat!“ okřikne je. „Jsme už dost velký, abychom věděli, co děláš ve městě, už nejsme malý mimina.!“ A v tu chvíli se znovu ozve zvuk motoru a krásně vyleštěného BMW. A od volantu pošle mamince vzduchem polibek ten chlap. A maminka mu zamává. „Hele, to už není normální! Vždyť ty podvádíš tátu! Mami, zbláznila ses?“ Dvojčatům už maminka opravdu leze na nervy. „To je moje věc a vy se do toho nepleťte!“ Dvojčata odběhnou na zahradu a dál víří. Hudba jim proudí tělem. A na toho chlapa v BMW, rychle zapomněly.

Tak teď se vám to zdá už smutné? Napínavé? Já z toho budu asi brečet. Ale pokračujeme dál.

Večer, když dvojčata šla už spát a ležela v posteli, maminka jen zavřela dveře od pokojíku a ani dvojčatům nedala pusu na dobrou noc. Dvojčata se ani nedivila, protože byla na maminku nepříjemná, ale maminka si to zasloužila. Máma je nevěrná tátovi. Zneužívá toho, že je táta v Anglii a zkoumá tam něco.

Ráno mamince zazvonil mobil. Mluvila určitě s tím chlapem ze včerejška. Protože mu říkala, jak ho má ráda, atd.

Ta maminka je nějaká divná, ale budeme pokračovat.

Dvojčata vklouzla do kuchyně a maminka už mazala tousty s marmeládou, byla zase vyparáděná. „Mami? Sluší ti to. My někam jdeme?“ „Ano, chci vám představit Romana, mého šéfa a nového partnera a nic neříkejte, otec o tom již ví.“ Dvojčata jen  koukají s otevřenou pusou. „A také tatínek říkal, že si vezme Katku k sobě a Míšu si vezmu já. Prý to bude lepší, než si vás střídat.“ „Ne mami, to nám přece nemůžeš udělat! Víš jak nám ublížíš?“ „Je mi líto, jinak to nešlo. Tak, šupejte, snězte si tousty a pojedeme.“ „ Ne, díky, nemám hlad.“řekne Míša. „Já taky ne, můžeme jet.“

A tak dvojčata jela do města, do kavárny a maminka jim vyprávěla, že patří Romanovi a pořád ho chválila, jak je úžasný a dvojčata už začínala bolet hlava.

Konečně zastavili před velkým domem. Romanovou kavárnou. Roman už stál před dveřmi a… políbil maminku na tvář. Dvojčata se jen zašklebila, jakoby se jim dělalo špatně od žaludku. „Mám plán. zašeptala Katka Míše. A děvčata si sáhla prstem na mandle, a když si s Romanem podávaly ruku, tak se mu vyzvracely na jeho zbrusu nové sako. „Ale holky, to jste opravdu nemusely, vím sice, že nemáte Romana rády, ale toto od vás nebylo hezké.“ „A ty si myslíš, že opustit tátu, je správný? Ne!“ Urazily se. Roman vzal maminku za ruku a zavedl ji dovnitř. Dvojčata je šouravým krokem následovala. A tu je napadla ještě větší hloupost. Když chtěla kuchařka odnést Romanovi špagety, nabídla se Míša, že je odnese sama, a pak mu je vyklopila na klín, což nebylo zřejmě dvakrát příjemné. Protože Roman se zvedl, vyvedl maminku s holčičkami ven a řekl jim. „Martino, radši si vyberu nějakou jinačí ženu, než abych žil s některou z tvých nevychovaných holek. Děkuji, nechci.“ Zabouchl dveře. „Juchůůůů! Máme to za sebou, na Romana jsme vyzrály a teď už můžeme zase zůstat spolu!“ Mezitím se táta vrátil z ciziny. A maminka jim u stolu  s tatínkem řekla: „A máte do konce prázdnin,  domácí vězení.“ „To je jedno, hlavně že můžeme být zase celá rodina pohromadě.“

A to je  milí a vážení, konec mého povídání. Líbil se vám příběh?

           Dvojčata a stanový tábor

Dvojčata byla ráda, že se Romana zbavila, ale maminka s tatínkem, si na sebe chtěli udělat čas. Proto to nedopadlo jinak, než že rodiče poslali děti na tábor. Dvojčata se moc těšila, na přírodu a na nové kamarády.

A kam to vlastně jely? Na Štampach. Dvojčata chtěla být spolu ve stanu, ale maminka namítala: „Co když si vyměníte věci?“ Káťa: „Ale vždyť to je jedno, jsme obě stejně velké! Nikdo to nepozná!“ „To je fakt.“

Taky si musely sbalit, ale o tom vám napíšu…

A tak odešly do pokoje. Balily si rychle, i když Míše se trochu nechtělo, ale Katka jí podporovala. Maminka se na ně přišla podívat a vidí… Uklizený pokoj a na postelích každé z děvčat leží hromada věcí. Od drobných tužek a přívěsků až po velké hromady oblečení. Katka si dokonce vzala lupu, zápisník, mapu a další skautské potřeby. „A na co to prosím tě máš?“ zeptá se maminka. „No mami, na co  asi? Jedeme přece na skautský tábor, ne? No?“ „Jo, to máš pravdu.“

A víte co přinesla maminka? Čtyři velké igelitky a dvě krosny.

„Bude to stačit?“ A Michaela s úšklebkem řekne: „No snad!“ „Jdeme balit!!!“ Holky se vrhnou po igelitkách, potom po oblečení i věcech a nakonec po krosnách. Po chvíli: „Sbaleno!“ křičí.

A je sbaleno! To byla rychlost, že? Pokračujeme!

„Večeře.“ volá maminka z kuchyně. „Vždyť už jdeme.“ K večeři byl mrkvový a ledový salát, k tomu potom třešňová limonáda.

To si ale pochutnali. U večeře byl i tatínek. S maminkou si povídal o tom táboru. Dvojčata je pozorovala, byla sranda je prsty dávat do srdíčka.

A za chvíli se ozval tatínkův hlas. „Do postele!“ Dvojčatům se moc nechtělo, ale co měly holky dělat? Nic. Vyšly znechuceně schody, otevřely dveře pokoje a skočily do postele. Maminka s tátou jim přišli dát dobrou noc a pusu. „Dobrou noc.“

A co se dělo ráno?

Celá ta rodinka vyrazila do zoologické zahrady. Svezli se vláčkem, dali si tam oběd, svezly se také na ponících a lanovkou. Výlet se jim líbil, nejen to, on se jim i vydařil! Dvojčata si užila bezva zábavu. Jed do zoo den před táborem je přece úžasné. Večer, když se vraceli, byly tak unavené, že jenom padly do postelí a v tu ránu usnuly. A co se jim zdálo? Kdo ví.

A co se dělo další den?

„Rychlééééé!“ „Svačiny jsou připraveny, auto taky, holky taky. Jedeme.“ Vyrazily na tábor, a protože bydlí v Praze, mají to na Štampach poměrně daleko. Mělník: „Už tam budeme.“ Mělnická Vrutice: „Ještě chvilku.“ Lhotka: „Jenom kousek.“ A na konec se ozvalo: „Štampach!!!“ Odbočit vlevo, pak zajet k lesu. „Jsme tady.“ Hlásí tatínek, když vylézá z auta. „Nádhera.“ Holky jen koukají s otevřenou pusou. Už na ně mává Tomáš, hlavní vedoucí. Kdo ví, proč se jmenuje Taraba. Je to zkrátka jeho příjmení. Ukazuje dvojčatům stan, ve kterém budou bydlet. Také jim ukázal hlavního táborníka. Trabanta Béďu. Rodiče se smáli. Dokonce se drželi i za ruce! Dvojčata: „Páni!“ Po chvíli se holky s rodiči rozloučí.

Další den  se stalo:

Dvojčata snědla snídani, protože se dobře vyspala. Také si ujednala na další noc hlídku. Od jedné hodiny ráno, do tří. Přečetly si program.

Co se stane ráno a dopoledne? Co jídlo?

8,00 – budíček

8,30 – snídaně

9,00 – nástup na louku

9,10 – dopolední program, hlavně hry

11,00 – svačina

11,20 - hry 12,15 – oběd

Všechno tohle zažily holky první den. Odpolední program:

12,45 – nástup na louku

12,50 –13,50- polední klid

14,00 – koupání v rybníku

15,30 – svačina

15,45 – procházka

16,15 – večerní program

17,00 – večeře

17,30 – mytí

18,00 – nástup na louku

18,15 – házená

19,00 – volný program

20,00 – večerka mladší táborníci

21,30 – večerka starší táborníci

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Všichni si to užili. Na vycházce pouštěli lodičky, lezli do jeskyň, hráli na babu a další hry. A tak jim den uplynul jako voda. Dvojčata nejvíc bavila házená. Jejich družstvo vyhrálo!!!

„SLÁVA VÍTĚZŮM, ČEST PORAŽENÝM!“ ozývalo se po celé louce. Dvojčata se moc těšila na hlídku.  Zatím ale dobrou noc.